the LIFE - chapter six

3. května 2012 v 18:46 | Chloé |  the LIFE

ŠŤASTNÝ SMÍCH

Tom

Je fakt, že Bill měl pravdu - Abby je opravdu těhotná. Nejenže jsou toho plný noviny a internet, ale už jsem ji i viděl. Už se vcelku pěkně kulatí. Tak mě štve, že otcem nejsem já! Jenže Abby nedá ani nějaký znamení, zda mě ještě chce nebo ne, ikdyž mi do obličeje řekla několikrát, že NE a NE a NEEE!!!

Abby

Ležela jsem v posteli, pěkně zahrabaná pod peřinou. Letmo jsem poslouchala déšť, jehož kapky bubnovaly do oken a blesky, které šly vidět i přes zavřené oči. Dunělo to snad na celou Ameriku.

Pořádně mě probudila až vůně jídla. Otevřela jsem oči a vedle mě na posteli byl David. Na tácku přinesl čaj a nějaké pečivo s nutelou.

"Jéé," usmála jsem se, "Děkuju," líbla jsem ho na rty a on se jen usmál.

"Volal Pepe, že dneska trénink ruší, však víš," protočil oči, když se podíval z okna. "Aspoň můžu být s tebou," zašeptá a líbne mě za ucho.



"Však nemusíte trénovat pořád, jste už tak výborný!" pocháválím je celkově.

"Tak to klukům vyřídím," zasmál se.

Nadechla jsem se. Byla jsem tak šťastná, že mám při sobě někoho takového jako je David. A Tom ať si políbí, nemiluju ho!

Když jsem schroupala rohlík a dopila ovocný čaj, znovu sem si lehla. Já teda byla v posteli stále, ale seděla jsem a dávala jsem pozor, abych nevylila čaj. David dal tácek na stolek a přitulil se ke mě.

"Víš, jak moc jsem rád, že tě mám?" Líbne mě na krk.

"Já tě mám ještě radši," upozorním ho úsměvem. Neodpovídá. Dívá se na mé břicho, které se už pomalu rýsuje do druhého měsíce. Ze začátku jsem z toho byla trochu vyvedena z míry, ale teď? Naprosto si to užívám. Ale myslím, že to přejde, po tom, jestli se ukáže, zda to bude po Davidovi... To už takový úžívání nebude..

***


Odpoledne, když David šel s Ikerem něco koupit, přišla ke mě Sara. Obě jsme se válely na posteli a povídaly si.

"Jej, tak my už máme pěkné bříško, co?" Usměje se Sara s pohledem na mé rýsující se břicho.

"Noo, už to tak bude," zasměju se.

"A co Tom?" Zeptá se.

"Nevím a je mi to jedno. On mi to kazit nebude, on rozhodně ne,"

"A já ti to kazit můžu?"

"A proč bys mi to zrovna ty kazila?"

"Já nevím, když to nekazí Kaulitz, tak můžu nastoupit do akce já a ..." vydechne z rychlé řeči. "A já kecám, protože ty nejsi na mém seznamu, komu bych chtěla něco kazit a obzvlášť teď," usměje se.

"Oh, že dík,"

"Že prej nemáš zač,"

"Že prej znovu dík,"

"Že prej nemáš znovu zač,"

Rozesmály jsme se. Takového rozhovory vedeme často. Občas hodně často. Milujeme to, vzájemně se tím doplňujeme. Vždycky, když potřebuju, mám ji hned po boku.

"Víš, že tě mám opravdu ráda?" Řeknu najednou.

"Bože, ty už začínáš bejt jak ten Kaulitz, ten si to taky uvědomil v pravou chvíli," usoudí s pohledem ke stropu.

Zvednu se na loktech. "Co tím chceš jako říct?" Zasměju se.

"Že Tě mám taky moc ráda!" Zakecá a opět se rozesmějeme. Šťastně, vesele, přátelsky... Prostě chtěně...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dee Dee | Web | 3. května 2012 v 19:40 | Reagovat

škoda, že to dítě nemůže být Toma :-( je mi ho líto :-(

2 Ela & Mily Ela & Mily | Web | 3. května 2012 v 20:33 | Reagovat

chudák Tom :-( co teď bude dělat?

3 N. Dips N. Dips | Web | 3. května 2012 v 21:57 | Reagovat

[1]: Souhlasím :(

Zajímalo by mě, co teď bude dělat.

4 Crazy.DE.Bill Crazy.DE.Bill | Web | 4. května 2012 v 20:53 | Reagovat

Tak jsem konečně dohnala všechny kapitoly... :-) Musím se připojit k holkám, taky mi je Toma líto.. :-( Vůbec si nedokážu představit, co bude dál, kor když má být poslední kapitola..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.